Laboratorní sklo

Vloženo dne 26. 2. 2021, autor Fričová Viktorie.

Učivo

Laboratorní sklo

Očekávaný výstup

Studenti vyrobí ze skla kapiláru, kapátko. Následně zpracují protokol, v němž popíšou druhy skla.

Popis

Evokace:
Vaším úkolem je vyrobit pomůcky pro studenty nižších ročníků.

1. Studenti pracovali ve dvojicích, což jim umožňuje spolupráci i individuální tempo.
2. Nejprve studenti nařezali skleněné trubičky na potřebné délky a to tak, že pilníkem udělali vryp do trubičky. Palcemi pak tlačily na místo vrypu a rukama tahali od sebe dokud se trubičky neoddělily.
3. Konce uřízlých trubiček studenti otavili, aby nebyly ostré
4. Jeden kus trubičky zahřívali uprostřed, dokud sklo nezměklo. Pak trubičku opatrně ohnuli přibližně do pravého úhlu. Při zahřívání museli studenti trubičkou neustále otáčet, aby se v místě ohybu nezúžila.
5. Druhou část trubičky studenti vytáhly do kapiláry a po odlomení vznikla dvě kapátka.
Aby se trubička vytáhla do kapiláry, musí být sklo dostatečně zahřáté a pak je nutné ho prudce roztáhnout mimo plamen.
6. Do protokolu studenti uvedli postupy, jakými připravily pomůcky pro nižší ročníky a vyhledali informace o různých druzích skla.



Ukázka studentského protokolu: Výroba pomůcek do laboratoře

Vypracovala: Tereza Vlasáková
Spolupracovala: Tereza Popová
Pomůcky: pilník, skleněné trubice, sirky, kahan,

Postup:

1. Nejprve jsme si nařízly skleněnou trubici pomocí pilníku a poté jsme ji ulomily v místě řezu.
2. Takto jsme si vytvořily 4 asi 35cm díly, kterým jsme opálily ostré hrany.
3. Zahnuté trubice jsme tvořily tak, že jsme sklo nahřívaly v širší části a otáčely jsme s ním.
4. Když se sklo začalo tavit, pomalu jsme ho začaly ohýbat do pravého úhlu.
5. Kapátka jsme vytvářely tak, že jsme sklo nahřívaly v menší části a také jsme s ním otáčely.
6. Když se sklo tavilo hodně, tak jsme rychle trubici roztáhly tak, aby se uprostřed zúžila.
7. Po vychladnutí jsme tuto trubici rozpůlily a vznikla nám 2 kapátka.

Zpracování:

Sklo obsahuje hlavně oxid křemičitý. Křemen má teplotu tání asi 2000 °C. Proto se při výrobě přidávají další alkalické látky, což tuto teplotu výrazně sníží. Je to např. soda a potaš, které snižují teplotu tání na cca. 1000 °C. Oxid vápenatý výrazně zlepšuje odolnost proti vodě.

Druhy skla:

Čisté transparentní (průhledné) sklo relativně pevný materiál, je odolný proti opotřebení. Sklo může být formováno do všech typických i atypických tvarů. Široká škála použití ve většině pracovních oborů lidské činnosti. Sklo je, ale velmi křehké a rozbijí se na ostré střepy. Takovéto vlastnosti mohou odstraněny pomocí přidání dalších sloučenin nebo tepelným zpracováním.
Křemenné sklo je vyrobeno z čistého křemene (SiO2). Neabsorbuje ultrafialové záření, má velmi vysokou teplotu tání cca. 1650° C. Je používáno tam, kde jsou tyto vlastnosti požadovány. Křemenné sklo se vzhledem ke své vysoké teplotě tání daleko hůře vyrábí. Výroba spotřebuje tudíž více energie, a proto je výrazně dražší.
Křišťálové sklo je olovnaté sklo používané především k dekorativním účelům. Obsahuje zpravidla 18 - 35% oxidu olovnatého (PbO), kterým jsou nahrazeny vápenaté složky běžného skla. Oxid olovnatý, nedílná součást tradičního křišťálu, sklu dodává větší hustotu, menší tepelnou vodivost, vyšší lesk, větší odolnost a houževnatost. Je ovšem náročnější na zpracování. Spolu s tím stoupá také hodnota a cena křišťálového skla.

Zdroj: http://www.alfaglass.cz/o-skle

http://cs.wikipedia.org/wiki/K%C5%99i%C5%A1%C5%A5%C3%A1lov%C3%A9_sklo 

Závěr: Laboratorní cvičení bylo zábavné a úplně jiné než ty ostatní. Musely jsme být zodpovědné za to, co jsme vytvořily, protože tyto pomůcky budou používat nižší ročníky. Podle druhů skla, které jsme našla si myslím, že my jsme používali čisté transparentní sklo, protože se s ním dalo dobře pracovat.

Dojmy z hodiny:

​Studenti pracovali s velkým zájmem, protože věděli, že jejich výrobky budou využity v laboratoři při výuce mladších studentů. Největší problémem bylo ohýbání trubičky. Někteří studenti nedostatečně zahřáli sklo a při ohýbání došlo k zúžení trubičky.